V pátek dne 10. června 2011 jsme se sešli u naší hasičárny kolem 15.00 hod. a naložili jsme svoje věci do připraveného vozidla Fiat Ducato. Kormidelníkem tohoto korábu byl pověřen Václav, který není v řízení podobných strojů žádným začátečníkem - s jedním loni havaroval u Mnichova, druhý letos rozbil v Moskvě. Vedoucím karavany byl jednomyslně ustanoven velitel Jirka, neboť toho v životě už hodně projel... Na kole, samozřejmě. Karavanu uzavírala Marcela, jednak proto, že je manželkou Jirky a jednak proto, aby Václav měl z auta pouze krásný výhled. No a jak předpokládáte, mezi Jirkou a Marcelou jela horda nezkušených cykloturistů v sestavě - Mates, Bivoj jr., Eliška od Prudkých, Kuba - svobodný pán ze Stašova, Jindříšek, Eliška od Holců, Jarmilova Natálka, Jiřík od Matesa, Milošek a pan Tomáš. 

     Z rodného hnízda jsme tedy vyrazili přes Poličku u Pomezí, Kamenec, Sádek a Oldřiš do Borové, kde na nás již čekali v místní roubence. Proč čekali? Jak jinak si vysvětlit jejich povzdechnutí, když nás viděli přijíždět a vznášet zmatek mezi přítomné hosty, tak pronesli: "No zrovna na Vás jsme tady už čekali!"

     Je tedy vidět, že sláva mladých hasičů z Pomezí se okresem rozléhá. 

     Když jsme z roubenky odjížděli, potěšili jsme svým odjezdem nejvíce obsluhu restaurace. Ale zase jsme zjistili, že jsme zde zbytečně platili za útratu, neboť se za námi ozvalo: "Zaplať Pán Bůh." 

     Projeli jsme Borovou, Svatou Kateřinu a po projetí Prosečí jsme se již nezadržitelně blížili  k cíli naší Expedice - Budislavi. Nutno dodat, že ve sjezdu za Prosečí nás Kuba lehce přibrzdil, protože když mu nešlo předjet soupeře na kole, pokusil se tedy o to letecky. Za řídítky svého jednostopého vozidla předvedl  let plavmo, bohužel pod ním nebyla žíněnka, ale asfaltová silnice. Naštěstí známe všichni kvalitu našich silnic, takže Kuba přistál jako do peřiny. Po této kratičké akrobatické vsuvce jsme po projetí několika zatáček a mírného stoupání již přijeli do Budislavi. Ubytovali jsme se v místním kulturním zařízení, optimisticky i prakticky nazvaném - KRČMA a ve večerní hodinách vyrazili po místních památkách.

     Ale těsně předtím přijela inspekce SDH ve složení - osobní automobil Škoda Fabia sedan, bílé barvy + velitel vozu + velitel výjezdové jednotky pan Petr J. - v jedné osobě. Nejen že nás svým nečekaným příjezdem pan Petr J. potěšil a doprovodil nás na procházku, ale z cesty si domů pro paní velitelovou Janu J. přivezl  mnoho nových slov ze slovníku naší mládeže, které do té doby jistě neznal a do budoucnosti tím může svůj rodinný život jen obohatit! 

   Ještě před nástupem paní noci jsme si zahráli na místním travnatém hřišti fotbal. Trojice profesionálů ve složení Mates, Bivoj jr. a Milošek napodobila svým výkonem Českou reprezentaci a domů šli s pláčem. No, prohrát 4:50 a dostat přitom 7 branek od Elišky, co dodat ... Snad jen repliku jednoročního dobrovolníka Marka z Haškova Švejka :"Člověk si myslí, že je gigant, ale je h...o kamaráde", že páni profíci?

     Druhý den jsme vyjeli naším korábem před hlavní cíl naší cesty Toulovcovy maštale. Dále jsme již pokračovali pěšky a vešli tak do lůna této přírodní památky, což  je na našich stránkách dokumentováno i fotograficky. Z velitelského pohledu musíme dodat, že jsme prošli několik kilometrů stezek, překonávali vodní toky, uměle vytvořené dřevěné mosty i naprosto kategoricky odmítali řeči svých podřízených o tom, že je bolí nožičky, mají hlad a žízeň a po třech hodinách indiánského pochodu nezvládnou ani skok z desetimetrové skály mezi kosti místních sebevrahů. Když jsme nakonec odolali i nájezdů agresivních hord Authorských válečníků (neboť v Maštalích se právě v tu chvíli konal závod horských kol), navštívili jsme ještě místní rozhlednu. Zde upozorňuji zvláště na nebývale vydařenou fotografii korábu Fiat Ducato, pořízenou z nejvyššího patra rozhledny a navrhuji tento snímek jako zástupce ČR na udělení Pullicerovy ceny v USA. 

    Po obědě, kterým byly kuřecí řízky z drůbeže pochytané při večerní procházce, s brambory, darované naším hlavním sponzorem - Marcelou P., které prý zcizila v prodejně K., jsme již odjížděli domů za maminkami.

   Vedoucí výpravy, pan Jirka S. poté daroval všem naším hodným dětem dárek nejkrásnější - stoupání do Zrnětínského kopce. Tím potěšil všechny, zejména řidiče v Ducatu, který nemohl v tomto prudkém kopci náš firemní koráb ani rozjet a musel na rozjezd couvat zpět až do Budislavi. 

     Ale nakonec se vše v dobré zvrátilo, promiňte, obrátilo a po již tradičním Kubově akrobatickém letu (tentokrát mezi Širokým Dolem a Masokombinátem) jsme se již vrátili domů. Bez ztrát na životech, mírných ztrátách na zdraví a velkých ztrátách na optimismu vedoucích.

     Přesto se všichni těšíme na další výlet. 

Z reportážního vozu zpravodajství podal - Václav, zpravodaj SDH Pomezí, Budislav.

P.S.: Posíláme pěkný pozdrav našemu kamarádovi Petru J. mladšímu, který je, bohužel, v Nemocnici a nemohl se našeho dobrodružství zúčastnit.