Damašek

Tak přátelé letos uplynulo přesně 10 let od posledního Damašku. A několik let od poslední vícedenní akce pro mladé hasiče. A konečně se nám to podařilo!!

Pátek

Vedoucí od rána stříhali fáborky a plnili úkoly, jež byli dopředu rozdány mými organizačními schopnostmi. Vytyčení tras bylo ve znamení sběru hub – hlavně z Jirkovi strany – a nadávání na houby – ze strany Doris.

Po příjezdu dětí jsme vymezili ubytování, poskládali prezenty do ledniček a vyběhli na trať. Po zdolání nejednoho kopce a zdravovědy s Pepou začal večerní program. Bylo malování obrázků ke splnění 6- tého okruhu abychom si hned zkraje splnili program vzdělávání mladých hasičů a nemuseli na poslední chvíli shánět kamarády z IZS. Následovala praktická ukázka resuscitace a zkušební masáž srdce. Proč? Protože děti to ve škole bohužel nikdo neučí, a protože MOJE děti by to vědět měli…! Teď už moc dobře ví, že tím můžou zachránit život…! Večer jsme ukončili první částí kvízu, jehož otázky byly skoro, ano dalo by říct, až zákeřné. Ale kdo neví, kolik vojáků Petr Máchal zesměšnil, nemůže nikdy nic vyhrát!!  Odměnou byl výborný burg alá Macina. Sladký spánek a hořké vstávání….

Sobota

Ranní odjezd dvou pětic na závod. Termín se na poslední chvíli změnil, a tak jela jen základní sestava. Odvezli si z Horek 4. a 8. místo – což je úspěch – protože my jsme se letos soustředili hlavně na ligu. Úplně nová pravidla podzimky a nesmyslnosti v podobě chystání evakuačního zavazadla atd. odpudilo i nejlepší týmy na okrese.

 Obědvali jsme už všichni. Odpolední program byl nabitý nejen týmovými hrami, ale i kolektivním duchem. Tak například boj o vlajku se povedl natolik, že zloděj byl dopaden dřív (tedy doufám, že předtím), než se skutálel po zakopnutí na mezi. Indicie k pokladu vyluštil nejrychleji Lukša Niklu, protože logicky předpokládal, že (nejen) letos jsem pokladem mladých hasičů já. Hra na vrahy skočila jeho zabitím (samozřejmě imaginárně). Málokdo by tušil, že vrahem je Nela. Mezitím se hrála velmi vyrovnaná vybíjená, která končila jasným vítězstvím party kolem Robina. No, to se dalo trochu předpokládat, když byl zároveň i rozhodčím. Je vidět, že se ode mě již hodně naučil. Při nepřízni počasí – přišel konec kvízu a výhra týmu dívek kapitánky Nely s nepatrným náskokem.

Večerní táborák, při kterém jsme si opekli buřty za zvuku kytary a oblíbené písně na Okoř je cesta a ostatních pecek by mohl býti třešničkou na dortu nebýt….. stezky odvahy.

Letos jsem musela jít strašit i já, neboť jsem se loni tak moc bála na stezce za hasičárnou, že bych děti těžko mohla přesvědčit o nulovém nebezpečí.  Myslím si, že takové strašení by nám mohl závidět i Hollywood. Proto musím všechny neuvěřitelně pochválit, za to, že do toho vůbec došli. Já bych nedošla ani na záchod v chatě.

Myslím si, že všichni jsme byli tak vyčerpáni, že usnout nebyl žádný problém.

V neděli jsme zahladili stopy, poděkovali si navzájem a odjížděli postupně domů.

Všichni jsme si to maximálně užili.

A na závěr velké poděkování.

Nebyl by to tak krásný víkend nebýt lidí, kteří se na něm podíleli. Děkuju tedy všem - jmenovitě panu Jandovi za odvoz dětí jak na Damašek tak na závody, Macině, Zdendovi, Zuzce, Sykymu, Jirkovi, Dáji, Páji a Pamánovi za dokonalou obsluhu, pomoc s dětmi a výbornou kuchyň. Robinovi, Vojtovi, Jirkovi, Thirrymu a Pepovi za pomoc při zábavě a programu. Šíbovi a Zuzce za podporu a hudebně zábavný večer v sobotu. Domči – že přijela a pomohla i když jí nebylo dobře. A hlavně našim dorostencům, bez kterých by nešla zrealizovat ani polovina věcí. Děkuji všem, kteří svůj volný čas věnovali našim dětem….!! Tak snad za rok…

Svět je Lunapark a spravedlnost pro Jamajku….!  

Žužu