13.5.2023 Jevíčko

Říká se, že Praha je stát ve státě. A v Jevíčku umí soutěže jako nikdo na celém okrese.

Druhý závod okresní ligy mladých hasičů se konal právě tam (ne v Praze). Nevypadám, ale už i já si dost pamatuju. S dětmi jezdím už nějaký pátek po soutěžích a tak si živě vybavuju třeba – plechovky, trať na náměstí i zcela jinde (to sem, ale nepatří to bylo za ženy) CTIF útok pro mladší žáky (to neznají ani na Plamenu) a podobně. Proto jsem byla již od rána přesvědčená, že mě nic nepřekvapí ani nerozhodí. A světe div se, taky že ne.

Po prezenci bez průkazek a přihlášek jsme za mírný příplatek dostali pásky značící kategorie. Nástup byl super, promluvil dokonce nejvyšší vedoucí našeho kraje (vlastně dva) a děti nadšeně tleskali.

Na poradě vedoucích mládeže bylo ustanoveno, že poběží útoky prvně starší a mladší se vydají na jednotlivce. Někteří trenéři byli proti, ale JÁ to chápu. Prvně – jak si to organizátoři nastaví, tak to prostě je. Za druhé pojďme na tom okrese trošku pochopit i jednotlivce z ostatních okresů, jenž si přišli zaběhnout kvalifikaci. Kdyby to potřebovali naše děti, jistě by na ně třeba v Pardubicích taky půl dne počkali.

Starší tedy vyrazili na start. V prvním pokuse byla správně spojena snad jen savice se savicí, jinak byl problém úplně všude. Zdárně jsme pokus dokončili, ale počítám, že by to stačilo možná na předpředposlední místo. Druhý pokus byl skvěle rozběhnut a s pomocí a slovy Jirky: „maj tam bejt“ se voda dotkla terčů v necelých 17 sekundách. Jednotlivce si tentokrát střihla jenom Nela, která se jistě skvěle umístila.

Mladší žáci začínali na disciplíně 60m s překážkami. Účast děvčat byla hojná- nejlépe si vedla Klárka Pl., která skončila na pěkném 12. místě. Z kluků byl nejlepší Lukša M., který skončil na místě 24.

Útoky mladších stihli i rodičové, kteří museli strávit sobotu v práci, neb se běhali až v odpoledních hodinách. Což je super. Naše maminky jsou z toho někdy nešťastné, že útoky nestihnou. Nastoupil A tým – mašina moc nesála, ale jak mi Pepa jednoduše vysvětlil, bylo to tím, že nemají sportovní sání jako třeba ta naše. Já jsem teda ráda, že vím, kde je v mém autě motor (je tam, že jo?) a proto mě vysvětlení stejně moc nepomohlo. Jsem za to, že by se příště mohlo běhat třeba na Foxlíky (ale né, to je ta Dášenka od Čapka) tak teda na Foxe (ty jsou ne?).

Zpátky k týmu - mladší A si zaběhli čas 19,19s (asi) a i přes obvyklé konkurenční časy se tento nakonec projevil jako výherní. Děti si tak za odměnu ještě zaběhli do Penny a byli nad míru spokojené – stejně jako my. Druhý pokus byl pokusem horším, ale pozorný čtenář už ví, že i tak si pro zlato došli.

Mladší B na trati osvětlenou pouličními lampami – tak teď už to přeháním – bylo normálně vidět - si po pár drobných chybách odváželi diplom se 7. místem, i tak se ukázali jako výborný tým a hlavně to vydrželi až do konce pokud možno ukázněně. Vím, že to zejména pro naše nejmenší byla dlouhá soutěž, ale je dobře děti učit býti ve střehu i dvanáct hodin, hlavně pro jejich budoucí nástup do práce.

Po doběhnutí posledních chlapců na jednotlivcích jsme netrpělivě čekali na výsledky. Průběžné totiž nebyli – to chápu, jelikož můj tablet taky nestíhá víc věcí najednou. A nakonec výsledky stejně nebyly, četly se až celková umístění na vyhlášení a já jsem si je blbec ani nevyfotila (pokud se tedy mohlo), tudíž časy ani nemohu napsat. Myslím si, že je to hezká změna oproti ostatním soutěžím. Děti byly mile překvapeny kolikátí vlastně jsou. Teda alespoň ty naše.  

Omlouvám se, za vyčerpávající zprávu o soutěži. Mnoho se do článku ani nevešlo. Byl to dlouhý den. Ale nepršelo, limonáda byla dobrá, máme super profi fotky od Domči, lidé byli veselí a děti i my jsme si to užily. Celá soutěž by se dala popsat i jedním slovem, ale když mě to fakt baví. Kdo mě zná, ví, že jsem jistojistě nikoho urazit nechtěla. To jsme v rodině nikdy neměli ve zvyku.  

Svět je Lunapark a spravedlnost pro Jamajku…!      Žužu